Takové šifry, vlastně slovní hříčky, byly ve starověku velmi oblíbené a máme je i ve Starém zákoně, např. u Jer 25, 26, kde jméno Šelak je zákrytným označením Bábelu. Šifrovací klíče byly různé. Buď se za první souhlásku hebrejské abecedy dosazovala poslední, tedy za alef souhláska tav, nebo za první souhlásku alef se dosadila první souhláska druhé půle abecedy, tedy lamed. První metodě se říkalo atbaš, druhé albam. Ale také se mohlo šifrovat tím, že se souhlásky přehodily jako když z hedvábí je hedbáví a z peleriny perelina. Takovému přehazování hlásek se odborně říká metateze či metaplaze. (...) Ukázalo se, že přehazování souhlásek je v hebrejštině jev poměrně častý, takže se ho nepochybně užívalo i k podobnému šifrování, a to zvláště tam, kde k němu vedly konspirativní důvody. Např. o Babylonu se nemohlo kriticky mluvit právě v Babyloně; tak bylo jeho jméno zašifrováno (viz zmínku u Jer 25, 26). A na královském dvoře se nemohlo mluvit kriticky o králi (hebrejsky melek), a tak se z něho metatezí udělal lemek. (...)
z knihy Heller, J. - Prudký, M.: Obtížné oddíly knih Mojžíšových, Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2. vyd., 2007, s.31-32
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára