nedeľa 25. marca 2012

Citát dňa - Červená kapela a Funkabwehr I

Rudá kapela hraje přes všechny omyly berlínské skupiny, přes porážku v ulici Atrebatů dál svou symfonii s Herschem Sokolem u klavíru.
Berlínu to řve uši. Likvidace vysílače z Atrebatů? Rána mečem do vody. Bylo třeba "vybrat" všechny tři bruselské vysílače najednou a ne varovat dva další pianisty, kteří začnou vysílat znovu, jen co se bouře přežene. Ostatně, co pomůže zneškodnění jednoho vysílače, když organizace funguje dál? Piepe viděl rudě a skočil na vnadidlo, místo aby dělal trpělivě, co měl dělat. Věděl, že v čísle 101 je jedno z doupat sítě: proč si nezřídit proti číslu 101 skrýš, odkud by mohl fotografovat všechny podezřelé návštevníky? Proč nedal sledovat spojky, aby se dostal na kůži šéfům? Bilance jeho akce: Rita Arnouldová, která sice všechno vyklopí, ale moc toho neví, Alamo a Camille, kteří mlčí, Poznanská, která spáchá sebevraždu. Žalostná bilance lovu...
Abwehr shnání do smečky své honící psy, aby je znovu vyslal do akce. Bude se snažit opět nalézt stopy zmizelé zvěře, tentokrát však bude trpělivější. A protože lidé unikli, nezbývá než se opřít o psané texty: o telegramy PTX, zachycované už celé měsíce německými odposlouchávacími službami. Jsou příčinou zoufalství "luštičů" ve wehrmachtu, jimž funkabwehr svěřil kódy k rozlousknutí. Jak se dá odhalit tajemství šifrovaného textu? V základě pomocí "frekvence hlásek". Je-li text psán ve francouzštině, je zřejmé, že písmena a a e se budou vyskytovat častěji než x nebo z. Statistický výpočet tedy umožňuje zjištění, která písmena v dešifrovaném textu nahradila nejužívanější písmena daného jazyka. Z toho se pak už relativně snadno vyvodí všechno ostatní. Jenže sovětské sítě používají zvlášť komplikované techniky: kód, kombinovaný se superšifrovací mřížkou. Díky tomuto systému lze zašifrovat pět tisíc telegramů a teprve potom se začnou projevovat první opakování, z nichž je možné začít něco vyvozovat. Což vlastně znamená, že hra je předem stracená.
Z knihy Gilles Perrault, V podzemí Třetí Říše, Praha: Academia, 1999, 447s, s. 92-93

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára